Jedna říká, že toto umění se vyvinulo při tom, jak se Thajci stěhovali z Číny. Postupně se zdokonalovali v technice, když bojovali o svou zem.

Druhá teorie naopak tvrdí, že Thajci byli odjakživa na dnešním území Thajska, a že thajský box vznikl jako bojové obranné umění, když si Thajci museli chránit svou zem. Druhá teorie, ačkoliv je kontroverzní, má nemalou vědeckou podporu a archeologické důkazy. První je nicméně také možná.

Co je ale jisté je to, že thajský box byl důležitou součástí thajské kultury již od svých prvopočátků. V Thajsku je toto bojové umění povýšeno na královský sport. Za starých časů se konflikty a problémy řešily pořádáním zápasů v thajském boxu.

První náhlý vzestup zájmu o thajský box byl za vlády krále Naresuana v roce 1584. Během tohoto období byl každičký voják cvičen v umění thajského boxu, aby byl schopen takto bojovat stejně jako král sám. Postupně se thajský box odpoutal od svých kořenů a začaly se rodit nové techniky. Změny pokračovaly i za vlády krále Prachao Sua (Sanpet VIII.) - známým pod jménem „Král tygr". Byl obrovským milovníkem umění thajského boxu. Často bojoval inkognito a porážel tehdejší šampióny. Za jeho vlády byl v zemi mír. Král, aby svou armádu udržoval v připravenosti k boji, ji nechával cvičit thajský box. Zájem o tento sport byl již předtím dost velký, ale v této době nastal přímo raketový vzestup.

Thajský box se stal oblíbeným  a lidé jeho cvičením trávili svůj volný čas. Prameny hovoří o tom, že lidé různého sociálního postavení přicházeli do táborů, kde se učilo umění thajského boxu. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni chtěli ovládat toto bojové umění. V každé vesnici bylo možné vidět zápasy, každá měla své místní šampióny. Na každý zápas se sázelo a zároveň to byla i věc hrdosti. Sázení u tohoto sportu již zůstalo, mnohdy se jedná i o veliké sumy přesahující stovky dolarů.

Thajský box byl vždy sportem populárním, ale jako u každého sportu, jsou doby, kdy je více a kdy méně populární. Za vlády krále Ramy V., byly pořádány zápasy na výsostné královské nařízení a vítězové těchto turnajů byli štědře odměňováni. Král jim uděloval vojenské hodnosti, které jsou pro nás Evropany jen těžko přeložitelné. Znamenají něco jako major thajského boxu. V tehdejší době si lidé těchto titulů velmi považovali.

Zápasy se tehdy nebojovaly v ringu, jak jsme zvyklí dnes, ale na jakémkoli vhodném místě, na dvoře, mýtině apod. Tak se dělo až do vlády krále Ramy VI., kdy se zavedl ring ohraničený lany a začal se odměřovat čas. Předtím se čas měřil podle toho, kdy se proděravělý kokosový ořech, který se dal do nádoby s vodou, zcela naplnil a potopil se tak pod hladinu. Jakmile se tak stalo, bubeník všem signalizoval konec kola.

Thajský box byl vždy sportem i vojenskou bojovou technikou. Za starých časů, lidé trénovali thajský box kdekoliv a kdykoliv bez ohledu na společenské postavení. Dokonce až do dvacátých let 20. století, bylo jeho zařazení do osnov součástí povinné školní výuky. Kvůli vysoké úrazovosti se však od tohoto zvyku muselo ve školách upustit. Lidé se však i nadále věnují thajskému boxu v tělocvičnách a sportovních klubech.

Po staletí se armáda starala o to, aby toto umění nebylo nikdy zapomenuto. Snad odjakživa, co v Thajsku existuje armáda, vojáci cvičili tuto techniku boje. Pro armádu je to technika na boj z blízka, bojové umění na bitevním poli. Kdykoliv má thajský voják bojovat beze zbraně, vždy užije thajský box. Ale to by udělal jakýkoliv muž, a nyní i žena či dítě v Thajsku.

Pozorování boje, jeho napodobování, učení se, bylo vždy v Thajsku součástí dětství. Za vlády „krále tygra" si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky z koňské žíně. Mělo to dvojí důvod - chránit bojovníka a zároveň způsobit větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů a naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem obou bojovníků se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se na provazy na rukách.

Změny, které tento sport prodělal v posledních desetiletích již byly především technického charakteru. Například bojovníci vždy nosili nějaký druh suspensoru, kterým si chránili slabiny, protože kop do těchto míst byl až do 30. let 20. století naprosto legální. Zpočátku se bojovníci chránili kůrou ze stromu či mořskou lasturou, kterou si přivazovali na tělo. Později se začal používat malý trojúhelníkový polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci vrátili k původní ideji lastury.

Ve 30. letech minulého století proběhly veliké změny. Modifikovala se pravidla; nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo bojovat s koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí obliba západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které jsou také založeny na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a jiné změny - zavedení 5 kol na zápas - způsobilo, že někteří bojovníci opustili tento sport.

Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník bojoval se všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného vítěze, byl v každé váhové kategorii jeden. Většina bojovníků thajského boxu, kteří pocházejí přímo z Thajska náleží do nejlehčích váhových kategorií. 70% z nich patří do kategorie muší váhy. Těžší kategorie bojují jen zřídkakdy a povětšinou jsou dnes zastupovány pouze cizinci.

Se zavedením stadionů pro thajský box, které prováděl král Rama VII se začalo těsně před druhou světovou válkou. Během války se novým stadionům z pochopitelných důvodů moc dobře nevedlo. Krátce po válce však nastal opravdový boom. Právě válka prokázala, že thajský box neztratil nic ze svého kouzla. Opět přijížděli do Bangkoku bojovníci z různých koutů země, aby získávali slávu a peníze. Tuto slávu mohli nalézt na dodnes nejznámějších stadionech světa, jako je Rajdamnern (Ratchadamnoen) a Lumphinee (Lumphini).  Bojové umění se proměnilo v oblíbený sport.

Na venkově se lidé scházejí u jakéhokoliv dostupného televizoru, ve městech, když je thajský box, jsou prázdné ulice, protože každý sleduje v televizi zápasy. Dokonce můžete najít boxerský ring na ulici v baru.

Thajský box se stal velmi oblíbeným i mimo Thajsko. Má mnoho stoupenců v jižní a severní Americe, v Austrálii, Japonsku, Evropě, ale i v mnoho státech po celém světě. Zářné dějiny thajského boxu tak budou i nadále pokračovat díky obrovskému mezinárodnímu zájmu o tento druh bojového umění.